K-řiny narozeniny. Vše nejlepší!

Když je ti přes 30, což může být i 36

Už jsi si dokázala, že to v práci dokážeš.
Už dávno nejsi závislá na mužích.
Už znáš své tělo a víš, že velikost je jen pro tvoji krejčovou.
Už víš, že jsi na sex.
Už se tolik nestydíš. Ani za to, že jsi nestyda (což je vlastně to samé "ne-stydět").
Už si to vše umíš užít. Možná dokonce intenzivněji než před 5 či 10 lety.
Už víš, že každý se vyvíjí různou rychlostí a ta tvoje je pro tebe prostě nejlepší.

Takže všechno nejlepší. Zdraví a radost v životě.

Domýšlivé ženy

Je to taková milá vlastnost některých žen. Jsou "domýšlivé". Domýšlejí na míle daleko, zatímco se chlápek jen usmál u prvního kafe nebo dokonce, když je chlápek s kafem na úplně opačné straně místnosti. Někdy prý stačí k domýšlení si prvního sexu, společné dovolené, svatby a jména dětí jen nevinná poznámka. To domýšlení, snění, plánování, fabulování a konstruování si budoucnosti. Na druhou stranu to je vlastně sympatické. Tak trochu denní snění.

Trochu jiný typ domýšlení mi naznačila K. Z pár slov se v hlavě začnou vytvářet neexistující konstrukce a domněnky: co tím sakra myslel, chtěl mě urazit, proč to vůbec dělá? Na rozdíl od prvního případu to už není pěkné snění, ale spíš peklo v hlavě. S tím, že pekelné myšlenky mají tendence se hodně cyklit.

Kde se to v nich bere? Asi již od malička. Sousedův synek se začal kamarádit s dívenkou ve třídě. On je celkem v pohodě. Má ji rád a soustředí se na to, že se učí psát písmenka a slova a že si třeba dají pusu. Ona ovšem poté, co se naučila ta slova psát, okamžitě mu napsala, že bude svatba! :-)

Nový prostor a láska v hrobě

Chtělo by to větší prostor pro Nový prostor a film Láska v hrobě. Zařadil bych to do kategorie "dobré věci" nebo "světlo svítí i když jste v prdeli".
Dokud jsem nepoznal některé bezdomovce osobně, tak jsem k nim neměl nějaký extra vztah a upřímně řečeno jsem se trochu vyhýbal pohledům z obavy, aby na mě někdo ze zadu nevyskočil a neukradl mi peněženku (což bylo hodně trapné, protože v té době jsem v peněžence určitě mel dohromady méně, než páni bezdomovci).

Až můj otece a pak jeden můj obchodní partner mi ukázali postoj, který se mi zalíbil. Nepřemýšlet moc nad tím, jestli vůbec dávat, ale využít příležitosti, která k tobě přijde a přispět (slovo pomoc je trochu přehnané). Řídit se intuicí a nekalkulovat nad tím, jestli to přispěje k nějaké karmě. Zároveň se nenechat zblbnout a nedávat všem a hrát si na spasitele.

Proč Nový prostor? Protože to je vlastně i dobré čtení. Často tam píší studenti nebo absolventi a články nejsou jen o 10 řádcích jako v novinách, ale svým způsobem to je jako alternativa Respektu či Reflexu. Akorát je to často víc svěží a neotřelé. A byl tam chlápek, který byl tuším šéfredaktor a psal naprosto skvěle. Alexandr Budka (doufám, že jsem to jméno správně vyhrabal z paměti). Tak píší jen ti nejlepší v Reflexu a Respektu (a to jen když mají dobrý den).
Další, resp. hlavní důvod je ten, že už ty prodejce znám a máme nějaký vztah. Není to anonymní. Občas se jim omlouvám, že jsem si časák koupil u jiného. Líbí se mi, že alespon něco dělají a každý má svůj styl prodeje.
Co je docela zajímavé - už jsem o tom psal - tak v bezdomácké subkultuře je slušná převaha mužů nad ženami. Proto je někdy docela rvačka o dostupné ženy. Jednou z takových žen je i ta, která se svým druhem žije v Praze, ve Strašnicích na hřbitově. A David Vondráček o tom natočil film. Když jsem režišéra viděl v nějekém televizním interview, tak koukám na ukázky a říkám si, já ty lidi od pohledu znám! Nikoli osobně, ale když jsem byl fotit na podzim hřbitovy před pár lety, tak jsem tu dvojici potkal. Byli trochu jako duchové. A ukazuje se, že našli své světlo i jeden druhého v té temnotě. To mi přijde pozitivní. Zejména v protikladu k tomu, když občas slyším, jak se zpovykaní partneři natolik nudí v relativním blahobytu a vyžadují další a další impulsy pro svoje uspokojení.

Vůně žen

K tématu mě přivedla návštěva ve francouzském obchodě a bistru s potravinami. Pekli tam i své vlastní bagety, chléb, croissanty a další pochoutky. Náramně to vonělo. Hned se mi zlepšila nálada. Další zlepšení nálady nastalo, když si na lavičku hned vedle přisedly mladé dámy hovořící francouzsky. Voněly úplně jinak než české ženy.

Kromě jiné značky parfémů než používají české ženy to bylo rozhodně i tím, že jedna z nich byla černoška a jedna šmrncnutá něčím z Asie. A pak mi myšlenky utekly někam jinam - k těm vůním.

Je jasné, že existují větší či menší rozdíly v tom, jak voní (event. nevoní) různé ženy. České ženy mi přijdou jako voňavě normální. Možná bych to přirovnal k mléku a medu. Myslím intenzitou nikoli charakterem vůně.

Černošky (resp. 1) mi v intimní blízkosti moc nevoní. Což je samozřejmě hodně individuální. Ačkoli to byl před tím vždy můj erotický sen, tak co se týče vůně, nic moc. Hodně zemité. 

Z Asie (což se nedá paušalizovat - jistě jsou rozdíly mezi Japonkami, Korejkami, Filipínkami, Číňankami aj.) mi utkvěla vůně nespecifikovaného koření. Jemné, ale výrazné. Něco jako směs jasmínu, nějakých oříšků, máty a nevím co. Výraznější než u českých žen.

Je docela pravděpodobné, že takto rozdílně podle ras či typů voní ženám i muži z jiných krajů.

PS: vzpomněl jsem si i na některé další,  poněkud specifičtější vůně ze specifických míst těla - tuším, že o tom psala K-řina :-) Ale o tom možná někdy jindy.

Malé věci mají smysl

Každý den čtu, resp. musím číst o tom, jak ekonomika padá a také o tom, jak politici jeden po druhém rozkrádají zem (kteří jsou prý takoví, jaké si je zasloužíme - asi to máme za trest - ale ve skutečnosti to nepropustností politického systému jako takového). To je pak člověku občas neveselo.
Proto jsem rád, když si přečtu o tom, jak se někomu něco podaří - resp. jak je možné ovlivnit v dobrém slova smyslu to, co je okolo nás.
Palec nahoru.

O tom, jak starý pán s vnukem opravují rozbité lavičky
http://brno.idnes.cz/brnan-opravil-v-masarykove-ctvrti-sest-lavicek-frt-/brno-zpravy.aspx?c=A121114_134614_brno-zpravy_bor

Víra aneb síla modlitby

Jsem hluboce věřící člověk. Tak si střihnem jednu praktickou motlitbu za batolata.

Bože, dej

ať naše batole pravidelně jí a hned vše nevyzvrací. A pokud blinká, tak ne na vaši čistou košili či oblek do práce. A pokud jí mrkvovou kaši, tak ať moc neprská. A pokud prská, tak ne přímo do vašich očí.

Ať v noci spí. A neprobouzí se s křikem zrovna v momentě, kdy kolem 23hod zaberete ke spánku. A ať se nebudí před 6 hodinou ráno.

Ať nejí vše, co najde na zemi. A pokud už věci strká do pusy, tak ať nejí něco, co ho může udusit.

Ať si rozumí se svojí chůvou a nebrečí, kdykoli se od něj hnete na více než 5 metrů.

Ať si dokáže hrát alespoň chvíli sám a nevyžaduje neustále přítomnost svých rodičů.

Ať má dobrou náladu a neprudí s každou maličkostí.

Ať vám nevypíchne oko figurkou, když usnete na hrací podložce.

Ať má rád koupání a neječí jako kdyby ho na nože brali.

Ať je zdravý a statečně přestojí všechny nemoci a podivné injekce u doktorů.

Ať přežije všechny vaše omyly ve výchově a v péči.

Nenech strach, aby za tebe rozhodoval anebo co bychom rádi doopravdy

Rezignoval jsem na delší příspěvky :-( Jediný čas, kdy bych mohl psát, jsou cesty v MHD a na mobilu toho člověk moc nenapíše. Takže to budou třeba hutná témata a hustá (rozuměj zhuštěně podaná).

Onehdá jsem tu psal a zatím bohužel nedokončil jakýsi řetězáček s důležitými tématy. Jedním z takových témat je i "co bys na svém životě změnil, kdybys mohl". Lidé často odpovídají frázemi typu, nic bych neměnil, vše jsem měl vlastně rád. A co mě neporazilo, to mě posílilo. Kecy. Je opravdu otevřená odpověď na to, co bych změnil - nic bych neměnil a pořád dokola bych opakoval ty samé chyby?

K tomu se váže jedna z podstatných věcí. Spoustu "chybných" rozhodnutí děláme pod tlakem strachu. Nebýt sám (ve vztazích), nepřijít o peníze (u práce), nepřijít o různé výhody, obavy z toho, jestli budeme oblíbení, obavy z fyzického nepohodlí a hlavně..obavy, jestli to "nakonec dobře dopadne".

Zásadní otázka tedy zní, co bychom dělali (čím bychom chtěli být, s kým bychom chtěli být,  kde bychom chtěli být, co bychom chtěli mít a kam bychom chtěli směřovat) kdybychom neměli obavy z toho, jak naše rozhodnutí dopadne a vědělim bychom, že to dopadne prostě dobře.

Na začátek se třeba hodí otázka (zejména pro ty, co jsou již nějakou dobu v pracovním procesu), co byste chtěli dělat, kdybyste neměli strach o peníze a nezáleželo na výši výdělku, místu práce a šéfovi.

Otázka druhá pro lidi posedlé vztahy. S kým byste chtěli být ve vztahu (koho byste si vybrali), když byste se oprostili od obavy, že se to nehodí, že je svět proti vám, že je pán ženaty, že nemáte kde bydlet...a věděli, že to prostě dopadne vše dobře (ať už to "dobře" znamená cokoli).

Já se nad tím taky zamyslím.