K čemu jsou děti dobré a kdy má smysl si je pořizovat 2

V čase, kdy den je vystřídán tmou a vše utichne, píše se mnohem lépe o těch dobrých důvodech :-)

1. Rozněžnění.
Pocit, když vidíte spící miminka a děti. Jsou jako andílci. Nevinnost sama. Rázem zapomenete, jak přes den děti zlobí a že rozbily talíř po babičce a banán rozmixovaly do klávesnice notebooku.

2. Veselí a čirá radost.
Radost a smích, když děláte blbosti. Není potřeba vymýšlet rafinované vtipy. Děti se smějí jen tak, obyčejným hloupostem. Někdy se chechtáme, až mě bolí břicho. 

3. Děti jsou přirozené. Dělají to, co chtějí a první dva až tři roky jsou skoro bezelstné. Má to i své temnější stránky, protože chtějí a dávají najevo, cokoli cítí. Ale je to inspirace pro náš dospělácký, civilizovaný svět.

4. Můžete utěšovat a konejšit.
V dospělém světě nemáte každý den možnost být za hrdinu, skálu, o kterou se někdo může opřít i konejšivou náručí, kde se mohou schoulit. Pro děti tímhle vším jste bez ohledu na to, jak mizerně se cítíte. Stačí je pochovat v náručí.

Pokračování příště

Jak jsem se zamiloval

Už je to nějaký pátek, co se mi to stalo naposledy. Ale teď to přišlo s o to větší silou. Potkali jsme se náhodou na internetu přes video na Youtube. Stačil jediný klik mimo mé obvyklé sportovní kanály, co sleduji. Velký Bratr Google asi ví, co má nabízet v doporučených videích, protože za normálních okolností bych rozhodně na tento typ lidí neklikal.

A pak se to stalo. Jako blesk z čistého nebe. Během 3 dnů a nocí audio-video seznamování jsem byl beznadějně ztracen.V hlavě mi pořád zní jeho slova a melodie jeho hlasu. Ano, je to muž. Úžasný mladík, který mi prostě učaroval.

Jmenuje se MIKA. Doposud jsem toto jméno znal z knihy Egypťan Sinuhet a pak trochu v záživnější verzi jako kapelu Waltari.

Obvykle hudbu neposlouchám nějak cíleně. Což je asi škoda. Mohl jsem se zamilovávat mnohem častěji. Ale na druhou stranu jsem nikdy nebyl skalní fanoušek čehokoli a stádnost příznivců je mi celkem cizí.
Znamená to, že mám jen velmi povrchní přehled o populární hudbě, který se omezuje na to, co občas zaslechnu v rádiu. Kdybych se o hudbu trochu více zajímal, tak by mě vůbec nepřekvapilo, že Mika měl své největší hity už v prvním albu, kterým (prý podle kritiků) uhranul celý svět jako osvěžující kometa.

Bylo pro mě tedy velkým překvapením, kolik písniček tak trochu znám nebo jsou mi povědomé. Potud OK. To se stane. Ale já jsem v poslechu a sledování videí začal fičet jako náctiletá holka a ten chlápek mi přijde naprosto úžasný. Nejraději bych ty písničky poslouchal pořád. Pak jsem sledoval jeho rozhovory. Málem jsem spadl pod stůl, když jsem objevil, že bydlel jako dítě ve Francii a mluví plynně francouzsky. Zbožňuji jeho interview i jeho podivně skákající taneční kreace (což se prý správným chlapům dle recenzentů líbit rozhodně nemůže).

Začal jsem jeho tehdejším největším hitem Relax a říkal jsem si, co asi tak dalšího mohl natočit, když o něm nyní ani pes neštěkne. Ó, jak jsem se jen mýlil (resp. jak neznalý ignorant jsem byl).
http://youtu.be/RVmG_d3HKBA


Pak jsem viděl klip Elle me dit
http://youtu.be/NiHWwKC8WjU


Vůbec jsem netušil, že MIKA je také autorem písně Happy Ending. To už jsem mu beznadějně propadl.
http://youtu.be/oFkSMHle8-M


a další a další..

Trochu mě udivilo, že obdivné příspěvky u jeho videí píší adolescentní holky a gayové. Na chvíli jsem zapochyboval o své výlučné heterosexuální orientaci, protože mi to samotnému přišlo trochu divné, jak jsem se choval. Jsem poměrně racionální člověk a showbiz (zejména herci a hudebníci) mi nijak obvykle neimponují. Takže si prostě užívám své období hudební zamilovanosti :-)

Proč?

Už je to tady. Přišlo období otázek "proč"?

Jak asertivně přivést tátu k šílenství
Táta: Pojď jíst.
Syn: Proč?
Táta: Abys byl silný a hodně rostl.
Syn: Proč?
Táta: Když budeš silný a budeš růst, tak například uneseš větší hračky a dosáhneš nožičkama na šlapací kolo.
Syn: A proč?
Táta: Jak proč? Vždyť jsi chtěl unést větší hračky a chtěl jsi jezdit na novém kole a nemohl jsi. Tak proto. Syn: A proč?
 Táta: Prostě proto.
 Syn: A proč proto?
 Táta: Prostě proto a když nebudeš jíst nebudou pohádky a půjdeš okamžitě spát!
Syn: Proč?
Táta: říkám ti, nech toho!

  Proč chodím do práce
 Syn: Táto, kam jdeš?
 Táta: Do práce.
 Syn: A proč?
 Táta: Abych vydělával peníze.
 Syn: A proč?
 Táta: Abych za ty peníze mohl koupit různé věci. Lízátka, chleba, boty, hračky, zmrzlinu.
 Syn: A nanuk taky?
 Táta: Nanuk taky.
 Syn: A co děláš v práci?
Táta: (se zamyslí a je mu blbé, že chodí do práce jen, aby vydělával peníze) Abych zlepšil svět, ve kterém žijeme.
 Syn: A proč?...