Mužské a ženské práce

....při stavbě domu

Jako kavárenský povaleč a manuálně nezručný muž jsem to měl vždy těžké. Alespoň v české kotlině, kde za komančů byli všichni muži kutilové (proto má Hornbach, Bauhaus a Hobbytín největší tržby právě v naší zemi). A kavárenští povaleči zase byli umělci nebo disidenti (to naše rodina trochu splňovala). Jenže já jsem jednak manuálně nezručný a ještě k tomu i umělecky nenadaný. Můj otec byl chirurg s uměleckými sklony a druhá část rodiny zase kutilové a opraváři motorových vozidel. Chirurgové a lékaři to mají dobré. Nemusí prokazovat svoji manuální zručnost v domácnosti. Stačí, když zachraňují životy. Kutilové nemusejí zachraňovat životy, protože doma vše opraví a ještě musí chodit k sousedkám opravovat další věci (to už se původním ženám tak nelíbí). Umělečtí bohémové jsou zase zábavní a i když ničí život nezachrání a nic neopraví, alespoň je s nimi sranda (strýce a bratrance, co hráli na hudební nástroje a neustále dokola vyprávěli ty samé historky, jsem jednu dobu svého dětství nesnášel). Proto mi byl asi nejbližší strýc, o kterém se říkalo, že byl opilec a budižkničemu. Možná to byl jen kavárenský povaleč jako já. Každopádně jeho druhé jméno kromě Opilec bylo Lenoch. To by na mě taky sedělo.

S takovou výbavou mi je celkem záhadou, proč se pouštím do projektů typu "postavím si rodinný dům". Jasně, nepostavím si ho vlastníma rukama (stěží to zvládnu u hraček pro děti do 5 let, často rezignuji a musím si najít návod). Ale vůbec, kde se bere ta sebevražedná touha dělat něco tak šíleného, když vím, že na to nemám geny. Vždy jsem měl sen, že budu mít rodinný dům (v tom snu ale nebylo více RD..., takže mi dvě akce snad mohly stačit). A od určitého momentu a určitého věku jsem si řekl, že realita je jen iluze a proč si tedy sen nesplnit. Navíc, když hypotéky mi to umožní a evidentně nikoho nezajímá, že určitě nebudu žít do 120 let žít a nebudu pobírat takový důchod, abych to mohl jednou zaplatit. Asi se předpokládá, že přijdu s kuklou na hlavě to té samé pobočky a vykradu hotovost (což pojištovna bance zaplatí) a pak druhý týden tu hotovost vložím jako mimořádnou splátku opět na té samé pobočce banky.

Musím říct, že moje žena má tendence si hrát na intelektuálku, ale na rozdíl ode mne se stejnou bravurou zvládá všechny domácí práce. Uklid, vysávání prachu, stírání podlahy vlhkým hadrem, okna, stoly apod. Uklidí i místa, kam by mě vůbec nenapadlo se podívat (i když mi tak nějak dochází, že k domu patří). Navíc to umí velmi rychle. Já tyhle věci samozřejmě umím také. Vše jsem se naučil při mých samostatných periodách žití. Takže kromě úklidu umím vyprat jak v pračce, tak i v rukou. Znám spoustu pracích prostředků, včetně mýdla s jelenem. Žehlit umím podstatně lépe než některé naše paní na žehlení. Vařit základní věci umím taky. Někdy se mi podaří udělat i jídlo, které má všeobecný úspěch. Akorát je všude strašný bordel a trvá to 3 hodiny namísto 45 minut, co psali v návodu, který jsem v průběhu 5x změnil a inovoval, protože se ukázalo, že nemám potřebné suroviny a ty, které v receptu byly, mi stejně nechutnaly.

Přirozená dělba prací v domácnosti je u nás tak, že žena dělá ty ženské práce (naštěstí neumí ty vyloženě mužské). Já, abych nenadělal více škody než užitku, jí občas pomáhám. Díky tomu, že dům má tu nádhernou schopnost žít si svým životem a držet nás v pozornosti - že neustále je něco potřeba vrtat, šroubovat, řezat, hoblovat, brousit, utěsňovat, rýt, kypřit, válcovat, sázet, vytrhávat, sekat, zastřihávat, natírat, malovat, slepovat a jiné, tak bych měl mít spoustu prostoru realizovat se v tradičních mužských pracech. Jak jsem již řekl v úvodu, nic z toho mi není úplně vlastní. Ale proč si dům trochu neznehodnotit. Tak se pouštím (jsem nucen se pustit) do všech prací. Ale vše mi trvá strašně dlouho. Když jsem to chtěl násilně udělat rychle, nikdy to nedopadlo dobře a materiální škody či estetické škody nestály za tu námahu. Tudy cesta nevedla. Udělal jsem tedy spoustu polofunkčních poliček (nakonec tam všechny drží, ale namísto krásných 2 vrutů a hmoždinek jich tam mám třeba 6, protože ty první se nepovedly), zahrada se předělávala 3x, malování vlastně dopadlo dobře (ale namísto odpolední akce to trvalo celý týden - otec chirurg by měl jistě radost, jak pečlivě jsem se věnoval nepodstatným detailům). Obdivně jsem četl u K-řiny, co vše umí. S potěšením jsem shledal (musíte brát v úvahu, že svoji osobní laťku nemám rozhodně nijak vysoko), že kromě položení podlahy (je to příliš drahé, abych si to pokazil u sebe doma) zvládnu ty samé věci. Takže na tom nejsem tak špatně. Jsem na tom skoro tak dobře jako nějaká ženská. A pak že muži nemají být v krizi svého mužství :-) Naštěstí mě toto netrápí tak mnoho. Zjistil jsem totiž, že mě šíleně baví chodit po kutilských hausech a prohlížet si všechny ty nástroje, šroubky, laťky, dráty, lopaty. Je to paráda. Možná se pustím do stavby dalšího domu...

Co mě irituje při stavbě domu

Je jedno, kolik domů či bytů postavíte nebo rekonstruujete. Pokud zapomínáte, jste manuálně méně zručný než více a jste spíše kavárenský povaleč, tak se stejně objeví nové a nové problémy, co vás naštvou.

1. Je jedno, jakého architekta máte. Vždycky to bude jinak, než jste si vybrali podle obrázků v časáku nebo na internetu v sekci "Dům ve stylu francouzského venkova" nebo "skandinávská klasika". Podezřívám architekty, že jejich primární snahou je navrhnout si něco, co se líbí jim a o čem vždy snili, akorát na to neměli peníze, aby si postavili sami.

2. Prohlášení dodavatelů čehokoliv "Řekněte si, co chcete. My to zrealizujeme. Žádný problém." Ale neřeknou tu druhou větu, že pokud chcete garážové dveře o 16 cm širší, tak to pak není standard a je to atyp, který je o 25% dražší a dodání trvá 8 týdnů. Oproti standardním akcím, kdy dodání trvá 2 týdny a vy s tím na 100% počítáte.

3. Ustálené sousloví "moderní nadčasový design". Myslí se tím unifikovaný styl á la hotel, který teď frčí ve všech pořadech typu Jak postavit svůj sen. Spojení slov moderní a nadčasový mi stejně nějak nesedí. Nadčasový a krásný mi přijde Karlův most nebo něco mladšího...třeba motocykl Vespa. Zkrátka něco, co prošlo alespoň nějakou zkouškou času a je natolik výjimečné, že se to stále lidem může líbit. Což o něčem moderním, co zrovna včera slezlo z továrního pásu,  z principu říkat je prostě blbost.

4. To si sedne, to je normální. Event. za pár let to nebudete ani vnímat.
Nic si nikdy nesedne. Není normální, že kachličky nesedí vedle sebe. Že spáry nelícují a že někomu ujela ruky při silikování spár. Nejdříve máte pocit, že to asi je normální. Dokud neuvidíte řemeslníka, který to opravdu umí (nic proti ukrajinským doktorům, vysokoškolákům či farmářům. Ale vyučený či zkušený řemeslník, který je alespon trochu pečlivý, to zvládá.), tak skoro rezignujete. Pak se vám lépe křičí, že si vše má sednout rovnou anebo trvat na předělání. Jednou, dvakrát, třikrát. Dokud to nebude hotové. Ale je to opruz.

5. Návrhy rozpočtu jsou vždy bez DPH. A většinou tu informaci (že to je bez DPH) ani nenapíšou. Doprdele, copak je to takový problém tak doplnit kolonku s výpočtem ceny vč. DPH? Copak všichni dodavatelé to dělají dnes poprvé a neví, že normální lidi počítají konečné ceny? Nikoho nezajímá, že rohlík a mléko mají také cenu bez DPH. Protože všichni normální smrtelníci, alespoň co se staveb týče, platíme jako odběratelé konečnou cenu. Je sakra rozdíl mít v rozpočtu 1 000 000 nebo 1 150 000.

Tímto přeji K-onstruktérce K-řině štěstí při stavbě domu. Tuším, že bod č. 5 si také již prožila...