Když běžel seriál Sex ve městě poprvé, líbil se mi. Je tedy pravda, že jsem se na začátku musel dívat kvůli přítelkyni. Ale klidně přiznám, že mi to přišlo vtipné, včetně různých postřehů o vztazích.
Teď běží nevím kolikátá repríza. A zdá se mi to čím dál horší. Někdy až patetické. Čím dál horší scénář. Hloupé prupovídky.
Je moje chyba, že občas nestačím jít do postele a zavřou se mi oči. Pak je otevřu a vidím tam Kerry. Teď byla v posteli s novým chlápkem. Strašně se nudila. Ležela pod ním. On se pokoušel o nějaké pohyby. Pořád nic. Ani slovo. Pak toho nechali.
Pak o tom trochu kafrala s kamarádkami. Které ji odpovídali podle svých rolí v seriálu (podporující, je to na hovno, kup si pořádné sexy spodní prádlo). A Kerry se pořád a pořád divila, že to prostě nebylo báječné a úžasné a že očekávala něco výjimečného.
To mě tedy podrž. Carrie Bradshaw ví hodně o sexu a nebojí se zeptat. Proč se tedy nezeptá sama sebe: Jak může ženská po 30ce očekávat, že něco bude báječné a úžasné, když si lehne na postel a bude tam ležet jako leklá ryba? Svatá prostoto. Svatá prostato. Zkus hejbnout trochu zadkem. No nic.