pátek 30. listopadu 2012

Nový prostor a láska v hrobě

Chtělo by to větší prostor pro Nový prostor a film Láska v hrobě. Zařadil bych to do kategorie "dobré věci" nebo "světlo svítí i když jste v prdeli".
Dokud jsem nepoznal některé bezdomovce osobně, tak jsem k nim neměl nějaký extra vztah a upřímně řečeno jsem se trochu vyhýbal pohledům z obavy, aby na mě někdo ze zadu nevyskočil a neukradl mi peněženku (což bylo hodně trapné, protože v té době jsem v peněžence určitě mel dohromady méně, než páni bezdomovci).

Až můj otece a pak jeden můj obchodní partner mi ukázali postoj, který se mi zalíbil. Nepřemýšlet moc nad tím, jestli vůbec dávat, ale využít příležitosti, která k tobě přijde a přispět (slovo pomoc je trochu přehnané). Řídit se intuicí a nekalkulovat nad tím, jestli to přispěje k nějaké karmě. Zároveň se nenechat zblbnout a nedávat všem a hrát si na spasitele.

Proč Nový prostor? Protože to je vlastně i dobré čtení. Často tam píší studenti nebo absolventi a články nejsou jen o 10 řádcích jako v novinách, ale svým způsobem to je jako alternativa Respektu či Reflexu. Akorát je to často víc svěží a neotřelé. A byl tam chlápek, který byl tuším šéfredaktor a psal naprosto skvěle. Alexandr Budka (doufám, že jsem to jméno správně vyhrabal z paměti). Tak píší jen ti nejlepší v Reflexu a Respektu (a to jen když mají dobrý den).
Další, resp. hlavní důvod je ten, že už ty prodejce znám a máme nějaký vztah. Není to anonymní. Občas se jim omlouvám, že jsem si časák koupil u jiného. Líbí se mi, že alespon něco dělají a každý má svůj styl prodeje.
Co je docela zajímavé - už jsem o tom psal - tak v bezdomácké subkultuře je slušná převaha mužů nad ženami. Proto je někdy docela rvačka o dostupné ženy. Jednou z takových žen je i ta, která se svým druhem žije v Praze, ve Strašnicích na hřbitově. A David Vondráček o tom natočil film. Když jsem režišéra viděl v nějekém televizním interview, tak koukám na ukázky a říkám si, já ty lidi od pohledu znám! Nikoli osobně, ale když jsem byl fotit na podzim hřbitovy před pár lety, tak jsem tu dvojici potkal. Byli trochu jako duchové. A ukazuje se, že našli své světlo i jeden druhého v té temnotě. To mi přijde pozitivní. Zejména v protikladu k tomu, když občas slyším, jak se zpovykaní partneři natolik nudí v relativním blahobytu a vyžadují další a další impulsy pro svoje uspokojení.






středa 28. listopadu 2012

Vůně žen

K tématu mě přivedla návštěva ve francouzském obchodě a bistru s potravinami. Pekli tam i své vlastní bagety, chléb, croissanty a další pochoutky. Náramně to vonělo. Hned se mi zlepšila nálada. Další zlepšení nálady nastalo, když si na lavičku hned vedle přisedly mladé dámy hovořící francouzsky. Voněly úplně jinak než české ženy.

Kromě jiné značky parfémů než používají české ženy to bylo rozhodně i tím, že jedna z nich byla černoška a jedna šmrncnutá něčím z Asie. A pak mi myšlenky utekly někam jinam - k těm vůním.

Je jasné, že existují větší či menší rozdíly v tom, jak voní (event. nevoní) různé ženy. České ženy mi přijdou jako voňavě normální. Možná bych to přirovnal k mléku a medu. Myslím intenzitou nikoli charakterem vůně.

Černošky (resp. 1) mi v intimní blízkosti moc nevoní. Což je samozřejmě hodně individuální. Ačkoli to byl před tím vždy můj erotický sen, tak co se týče vůně, nic moc. Hodně zemité. 

Z Asie (což se nedá paušalizovat - jistě jsou rozdíly mezi Japonkami, Korejkami, Filipínkami, Číňankami aj.) mi utkvěla vůně nespecifikovaného koření. Jemné, ale výrazné. Něco jako směs jasmínu, nějakých oříšků, máty a nevím co. Výraznější než u českých žen.

Je docela pravděpodobné, že takto rozdílně podle ras či typů voní ženám i muži z jiných krajů.

PS: vzpomněl jsem si i na některé další,  poněkud specifičtější vůně ze specifických míst těla - tuším, že o tom psala K-řina :-) Ale o tom možná někdy jindy.


čtvrtek 15. listopadu 2012

Malé věci mají smysl

Každý den čtu, resp. musím číst o tom, jak ekonomika padá a také o tom, jak politici jeden po druhém rozkrádají zem (kteří jsou prý takoví, jaké si je zasloužíme - asi to máme za trest - ale ve skutečnosti to nepropustností politického systému jako takového). To je pak člověku občas neveselo.
Proto jsem rád, když si přečtu o tom, jak se někomu něco podaří - resp. jak je možné ovlivnit v dobrém slova smyslu to, co je okolo nás.
Palec nahoru.

O tom, jak starý pán s vnukem opravují rozbité lavičky
http://brno.idnes.cz/brnan-opravil-v-masarykove-ctvrti-sest-lavicek-frt-/brno-zpravy.aspx?c=A121114_134614_brno-zpravy_bor