Žárliví lidé prý mají nedostatek sebevědomí.
Podle doktora Plzáka (ikony české partnerské terapie a odborníka na manželské vztahy v našich končinách) je žárlivost nemoc, která devastuje jakýkoli normální partnerský vztah.
Lidové rčení ale zase říká (anebo články v ženských časácích?), že kdo nežárlí, ten nemiluje.
Onehdá jsem potkal dívku ve věku cca 19 let, která měla přítele. A ten jí nechtěl dovolit chodit na kurzy nějakého street-free-dance (nebo tak nějak). Prý je tam spousta nakrucujících se dalších kluků a to je prostě špatně. Na jednu stranu vyprávěla, jak to byl vždy její sen, alespoň to tancování zkusit. Moc se jí to líbí a byla ze své účasti na kurzu nadšená. Kluci rádi hrají fotbal a chodí po horách. Holky zase rády tancují. Proto samozřejmě nebyla nadšená z postoje svého přítele a že by se měla vzdát něčeho, co by ji mohlo hodně bavit. Neřkuli toho, že má nějaký svůj vlastní prostor a čas, který tráví i mimo partnerské soužití.
Ovšem pohled jejího mládence byl úplně jiný. Tancování. Zpocená těla. Zpocení fešáci. Tělo na tělo. Lidové rčení (anebo opět články v časácích?) totiž jasné říká, že tanec je vlastně jen předehra k sexu. Což znamená, že ta jeho kočka (musím uznat, že byla opravdu pohledná) si to každopádně po pár lekcích tance rozdá s kolegou dalším tanečníkem. A pokud ne se spolužákem, tak určitě s tím super sexy instruktorem. Jinoch se neudržel a dokonce se jakoby náhodou šel na druhou taneční hodinu své dívky podívat. I když ho tanec nikdy nezajímal tolik jako fotbal, hulení a jeho audi 3, které dostal od otce, tak neodolal a tak trochu slídil a přišel svoji dívku zkontrolovat. Resp. zkontrolovat, kdo tam s ní tancuje.
Takže žárlivá scéna:
Ty se tady plazíš po těch tančících chlapech!
To přeci není pravda. A jakto, že ty tady slídíš a sleduješ mě? Copak mi nevěříš?
Jak bych ti mohl věřit, když vidím tohleto? Ale já tě přeci miluju, tak prostě žárlím. Kdo nežárli, tak doopravdy nemiluje!
Když mi nevěříš, tak co to sakra je za vztah?
.....
Jak by se měli lidé vypořád s tím, že žárli?
