Zobrazují se příspěvky se štítkemTelegraficky. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemTelegraficky. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 22. března 2013

Telegraf o lži

Telegraficky
Občas se vídám s přáteli a sousedy, kteří rozebírají svá manželství, resp. ženy to rozebírají. Muži diskusím o svých vztazích moc času navzájem nevěnují.
A jedna věc mi přijde trochu tragikomická.
Mnoho lidí lže o svých pocitech. Říkají něco jiného, než si doopravdy myslí. Někdy přesný opak toho, co cítí.
A pak se diví, když jim protějšek nerozumí. Náramně se diví. A tráví spoustu hodin kafráním s jinými o strategiích a jak a co udělat, aby to protějšek pochopil (samozřejmě beze slov, v náznacích...).

čtvrtek 7. března 2013

Leginy, kamaše, kaliopky

Telegraficky o tom, jestli je opravdu nutné na sebe narvat upnuté elasťáky

Jako obvykle mi trvá rozpoznání trendů o trochu déle. Rok či dva mám pocit, že vidím čím dál více žen v legínách (rozdíl mezi názvoslovím legíny, kaliopky či kamaše jsem úplně nepobral). Na jednu stranu je to vlastně fajn, že holky a ženy nosí těsné legíny. Vynikne pěkná postava. Je pravda, že mě to občas rozptyluje a stává se ze mě "dolňák". A je dosti zábavné pozorovat i ostatní muže, kteří upírají svůj zrak na zadky v obepnutých elasťácích. Na druhou stranu ale také vynikne i postava, resp. části, které snad ani vynikat nemají. 

Ženy dříve chodily v legínách a kozačkách jen na koně


Tohle mi přijde v pohodě

Taky v pohodě. I když chápu, že ne každá žena má dlouhé a štíhlé nohy.

Tohle mi ovšem v pohodě moc nepřijde. 


Vypadá to barevně trochu lacině, ale co už


Proč?


Google mi našel i mužskou variantu :-)

Berte to s nadsázkou. Je jasné, že si každý stejně nosí a bude nosit, co chce. Holky s pár kily navíc se mi líbí stejně jako modelky (vychrtlé modelky se mi vlastně nelíbí, alespon ne na dotek). Ale elementární soudnost při jasné nadváze by snad mohla být.
Jedna malá pneumatika je OK, navíc pokud jsi těhotná nebo přeoperovaný chlápek s pivem z vesničky mé střediskové.
Dvě malé pneumatiky jsou taky OK. Má to v sobě jistou symetrii.
Tři pneumatiky vlastně taky OK.
Ale pokud to přetéká všude a nic se s tím nedá dělat nebo se nechce, tak prosím raději něco elegantnějšího než upnuté kamaše. Halina Pavlowská v legínách prostě dobře nevypadá!
PS: ledaže by sádelnatá stehna měla plnit funkci vizuální zbraně...

pátek 30. listopadu 2012

Nový prostor a láska v hrobě

Chtělo by to větší prostor pro Nový prostor a film Láska v hrobě. Zařadil bych to do kategorie "dobré věci" nebo "světlo svítí i když jste v prdeli".
Dokud jsem nepoznal některé bezdomovce osobně, tak jsem k nim neměl nějaký extra vztah a upřímně řečeno jsem se trochu vyhýbal pohledům z obavy, aby na mě někdo ze zadu nevyskočil a neukradl mi peněženku (což bylo hodně trapné, protože v té době jsem v peněžence určitě mel dohromady méně, než páni bezdomovci).

Až můj otece a pak jeden můj obchodní partner mi ukázali postoj, který se mi zalíbil. Nepřemýšlet moc nad tím, jestli vůbec dávat, ale využít příležitosti, která k tobě přijde a přispět (slovo pomoc je trochu přehnané). Řídit se intuicí a nekalkulovat nad tím, jestli to přispěje k nějaké karmě. Zároveň se nenechat zblbnout a nedávat všem a hrát si na spasitele.

Proč Nový prostor? Protože to je vlastně i dobré čtení. Často tam píší studenti nebo absolventi a články nejsou jen o 10 řádcích jako v novinách, ale svým způsobem to je jako alternativa Respektu či Reflexu. Akorát je to často víc svěží a neotřelé. A byl tam chlápek, který byl tuším šéfredaktor a psal naprosto skvěle. Alexandr Budka (doufám, že jsem to jméno správně vyhrabal z paměti). Tak píší jen ti nejlepší v Reflexu a Respektu (a to jen když mají dobrý den).
Další, resp. hlavní důvod je ten, že už ty prodejce znám a máme nějaký vztah. Není to anonymní. Občas se jim omlouvám, že jsem si časák koupil u jiného. Líbí se mi, že alespon něco dělají a každý má svůj styl prodeje.
Co je docela zajímavé - už jsem o tom psal - tak v bezdomácké subkultuře je slušná převaha mužů nad ženami. Proto je někdy docela rvačka o dostupné ženy. Jednou z takových žen je i ta, která se svým druhem žije v Praze, ve Strašnicích na hřbitově. A David Vondráček o tom natočil film. Když jsem režišéra viděl v nějekém televizním interview, tak koukám na ukázky a říkám si, já ty lidi od pohledu znám! Nikoli osobně, ale když jsem byl fotit na podzim hřbitovy před pár lety, tak jsem tu dvojici potkal. Byli trochu jako duchové. A ukazuje se, že našli své světlo i jeden druhého v té temnotě. To mi přijde pozitivní. Zejména v protikladu k tomu, když občas slyším, jak se zpovykaní partneři natolik nudí v relativním blahobytu a vyžadují další a další impulsy pro svoje uspokojení.






čtvrtek 15. listopadu 2012

Malé věci mají smysl

Každý den čtu, resp. musím číst o tom, jak ekonomika padá a také o tom, jak politici jeden po druhém rozkrádají zem (kteří jsou prý takoví, jaké si je zasloužíme - asi to máme za trest - ale ve skutečnosti to nepropustností politického systému jako takového). To je pak člověku občas neveselo.
Proto jsem rád, když si přečtu o tom, jak se někomu něco podaří - resp. jak je možné ovlivnit v dobrém slova smyslu to, co je okolo nás.
Palec nahoru.

O tom, jak starý pán s vnukem opravují rozbité lavičky
http://brno.idnes.cz/brnan-opravil-v-masarykove-ctvrti-sest-lavicek-frt-/brno-zpravy.aspx?c=A121114_134614_brno-zpravy_bor