Telegraficky
Občas se vídám s přáteli a sousedy, kteří rozebírají svá manželství, resp. ženy to rozebírají. Muži diskusím o svých vztazích moc času navzájem nevěnují.
A jedna věc mi přijde trochu tragikomická.
Mnoho lidí lže o svých pocitech. Říkají něco jiného, než si doopravdy myslí. Někdy přesný opak toho, co cítí.
A pak se diví, když jim protějšek nerozumí. Náramně se diví. A tráví spoustu hodin kafráním s jinými o strategiích a jak a co udělat, aby to protějšek pochopil (samozřejmě beze slov, v náznacích...).
Zobrazují se příspěvky se štítkemTelegraficky. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemTelegraficky. Zobrazit všechny příspěvky
pátek 22. března 2013
čtvrtek 7. března 2013
Leginy, kamaše, kaliopky
Telegraficky o tom, jestli je opravdu nutné na sebe narvat upnuté elasťáky
Jako obvykle mi trvá rozpoznání trendů o trochu déle. Rok či dva mám pocit, že vidím čím dál více žen v legínách (rozdíl mezi názvoslovím legíny, kaliopky či kamaše jsem úplně nepobral). Na jednu stranu je to vlastně fajn, že holky a ženy nosí těsné legíny. Vynikne pěkná postava. Je pravda, že mě to občas rozptyluje a stává se ze mě "dolňák". A je dosti zábavné pozorovat i ostatní muže, kteří upírají svůj zrak na zadky v obepnutých elasťácích. Na druhou stranu ale také vynikne i postava, resp. části, které snad ani vynikat nemají.
Ženy dříve chodily v legínách a kozačkách jen na koně
Tohle mi přijde v pohodě
Taky v pohodě. I když chápu, že ne každá žena má dlouhé a štíhlé nohy.
Tohle mi ovšem v pohodě moc nepřijde.
Vypadá to barevně trochu lacině, ale co už
Proč?
Google mi našel i mužskou variantu :-)
Jedna malá pneumatika je OK, navíc pokud jsi těhotná nebo přeoperovaný chlápek s pivem z vesničky mé střediskové.
Dvě malé pneumatiky jsou taky OK. Má to v sobě jistou symetrii.
Tři pneumatiky vlastně taky OK.
Ale pokud to přetéká všude a nic se s tím nedá dělat nebo se nechce, tak prosím raději něco elegantnějšího než upnuté kamaše. Halina Pavlowská v legínách prostě dobře nevypadá!
PS: ledaže by sádelnatá stehna měla plnit funkci vizuální zbraně...
pátek 30. listopadu 2012
Nový prostor a láska v hrobě
Chtělo by to větší prostor pro Nový prostor a film Láska v hrobě. Zařadil bych to do kategorie "dobré věci" nebo "světlo svítí i když jste v prdeli".
Dokud jsem nepoznal některé bezdomovce osobně, tak jsem k nim neměl nějaký extra vztah a upřímně řečeno jsem se trochu vyhýbal pohledům z obavy, aby na mě někdo ze zadu nevyskočil a neukradl mi peněženku (což bylo hodně trapné, protože v té době jsem v peněžence určitě mel dohromady méně, než páni bezdomovci).
Až můj otece a pak jeden můj obchodní partner mi ukázali postoj, který se mi zalíbil. Nepřemýšlet moc nad tím, jestli vůbec dávat, ale využít příležitosti, která k tobě přijde a přispět (slovo pomoc je trochu přehnané). Řídit se intuicí a nekalkulovat nad tím, jestli to přispěje k nějaké karmě. Zároveň se nenechat zblbnout a nedávat všem a hrát si na spasitele.
Proč Nový prostor? Protože to je vlastně i dobré čtení. Často tam píší studenti nebo absolventi a články nejsou jen o 10 řádcích jako v novinách, ale svým způsobem to je jako alternativa Respektu či Reflexu. Akorát je to často víc svěží a neotřelé. A byl tam chlápek, který byl tuším šéfredaktor a psal naprosto skvěle. Alexandr Budka (doufám, že jsem to jméno správně vyhrabal z paměti). Tak píší jen ti nejlepší v Reflexu a Respektu (a to jen když mají dobrý den).
Další, resp. hlavní důvod je ten, že už ty prodejce znám a máme nějaký vztah. Není to anonymní. Občas se jim omlouvám, že jsem si časák koupil u jiného. Líbí se mi, že alespon něco dělají a každý má svůj styl prodeje.
Co je docela zajímavé - už jsem o tom psal - tak v bezdomácké subkultuře je slušná převaha mužů nad ženami. Proto je někdy docela rvačka o dostupné ženy. Jednou z takových žen je i ta, která se svým druhem žije v Praze, ve Strašnicích na hřbitově. A David Vondráček o tom natočil film. Když jsem režišéra viděl v nějekém televizním interview, tak koukám na ukázky a říkám si, já ty lidi od pohledu znám! Nikoli osobně, ale když jsem byl fotit na podzim hřbitovy před pár lety, tak jsem tu dvojici potkal. Byli trochu jako duchové. A ukazuje se, že našli své světlo i jeden druhého v té temnotě. To mi přijde pozitivní. Zejména v protikladu k tomu, když občas slyším, jak se zpovykaní partneři natolik nudí v relativním blahobytu a vyžadují další a další impulsy pro svoje uspokojení.
Dokud jsem nepoznal některé bezdomovce osobně, tak jsem k nim neměl nějaký extra vztah a upřímně řečeno jsem se trochu vyhýbal pohledům z obavy, aby na mě někdo ze zadu nevyskočil a neukradl mi peněženku (což bylo hodně trapné, protože v té době jsem v peněžence určitě mel dohromady méně, než páni bezdomovci).
Až můj otece a pak jeden můj obchodní partner mi ukázali postoj, který se mi zalíbil. Nepřemýšlet moc nad tím, jestli vůbec dávat, ale využít příležitosti, která k tobě přijde a přispět (slovo pomoc je trochu přehnané). Řídit se intuicí a nekalkulovat nad tím, jestli to přispěje k nějaké karmě. Zároveň se nenechat zblbnout a nedávat všem a hrát si na spasitele.
Proč Nový prostor? Protože to je vlastně i dobré čtení. Často tam píší studenti nebo absolventi a články nejsou jen o 10 řádcích jako v novinách, ale svým způsobem to je jako alternativa Respektu či Reflexu. Akorát je to často víc svěží a neotřelé. A byl tam chlápek, který byl tuším šéfredaktor a psal naprosto skvěle. Alexandr Budka (doufám, že jsem to jméno správně vyhrabal z paměti). Tak píší jen ti nejlepší v Reflexu a Respektu (a to jen když mají dobrý den).
Další, resp. hlavní důvod je ten, že už ty prodejce znám a máme nějaký vztah. Není to anonymní. Občas se jim omlouvám, že jsem si časák koupil u jiného. Líbí se mi, že alespon něco dělají a každý má svůj styl prodeje.
Co je docela zajímavé - už jsem o tom psal - tak v bezdomácké subkultuře je slušná převaha mužů nad ženami. Proto je někdy docela rvačka o dostupné ženy. Jednou z takových žen je i ta, která se svým druhem žije v Praze, ve Strašnicích na hřbitově. A David Vondráček o tom natočil film. Když jsem režišéra viděl v nějekém televizním interview, tak koukám na ukázky a říkám si, já ty lidi od pohledu znám! Nikoli osobně, ale když jsem byl fotit na podzim hřbitovy před pár lety, tak jsem tu dvojici potkal. Byli trochu jako duchové. A ukazuje se, že našli své světlo i jeden druhého v té temnotě. To mi přijde pozitivní. Zejména v protikladu k tomu, když občas slyším, jak se zpovykaní partneři natolik nudí v relativním blahobytu a vyžadují další a další impulsy pro svoje uspokojení.
čtvrtek 15. listopadu 2012
Malé věci mají smysl
Každý den čtu, resp. musím číst o tom, jak ekonomika padá a také o tom, jak politici jeden po druhém rozkrádají zem (kteří jsou prý takoví, jaké si je zasloužíme - asi to máme za trest - ale ve skutečnosti to nepropustností politického systému jako takového). To je pak člověku občas neveselo.
Proto jsem rád, když si přečtu o tom, jak se někomu něco podaří - resp. jak je možné ovlivnit v dobrém slova smyslu to, co je okolo nás.
Palec nahoru.
O tom, jak starý pán s vnukem opravují rozbité lavičky
http://brno.idnes.cz/brnan-opravil-v-masarykove-ctvrti-sest-lavicek-frt-/brno-zpravy.aspx?c=A121114_134614_brno-zpravy_bor
Proto jsem rád, když si přečtu o tom, jak se někomu něco podaří - resp. jak je možné ovlivnit v dobrém slova smyslu to, co je okolo nás.
Palec nahoru.
O tom, jak starý pán s vnukem opravují rozbité lavičky
http://brno.idnes.cz/brnan-opravil-v-masarykove-ctvrti-sest-lavicek-frt-/brno-zpravy.aspx?c=A121114_134614_brno-zpravy_bor
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)






