Je to taková milá vlastnost některých žen. Jsou "domýšlivé". Domýšlejí na míle daleko, zatímco se chlápek jen usmál u prvního kafe nebo dokonce, když je chlápek s kafem na úplně opačné straně místnosti. Někdy prý stačí k domýšlení si prvního sexu, společné dovolené, svatby a jména dětí jen nevinná poznámka. To domýšlení, snění, plánování, fabulování a konstruování si budoucnosti. Na druhou stranu to je vlastně sympatické. Tak trochu denní snění.
Trochu jiný typ domýšlení mi naznačila K. Z pár slov se v hlavě začnou vytvářet neexistující konstrukce a domněnky: co tím sakra myslel, chtěl mě urazit, proč to vůbec dělá? Na rozdíl od prvního případu to už není pěkné snění, ale spíš peklo v hlavě. S tím, že pekelné myšlenky mají tendence se hodně cyklit.
Kde se to v nich bere? Asi již od malička. Sousedův synek se začal kamarádit s dívenkou ve třídě. On je celkem v pohodě. Má ji rád a soustředí se na to, že se učí psát písmenka a slova a že si třeba dají pusu. Ona ovšem poté, co se naučila ta slova psát, okamžitě mu napsala, že bude svatba! :-)
