Rezignoval jsem na delší příspěvky :-( Jediný čas, kdy bych mohl psát, jsou cesty v MHD a na mobilu toho člověk moc nenapíše. Takže to budou třeba hutná témata a hustá (rozuměj zhuštěně podaná).
Onehdá jsem tu psal a zatím bohužel nedokončil jakýsi řetězáček s důležitými tématy. Jedním z takových témat je i "co bys na svém životě změnil, kdybys mohl". Lidé často odpovídají frázemi typu, nic bych neměnil, vše jsem měl vlastně rád. A co mě neporazilo, to mě posílilo. Kecy. Je opravdu otevřená odpověď na to, co bych změnil - nic bych neměnil a pořád dokola bych opakoval ty samé chyby?
K tomu se váže jedna z podstatných věcí. Spoustu "chybných" rozhodnutí děláme pod tlakem strachu. Nebýt sám (ve vztazích), nepřijít o peníze (u práce), nepřijít o různé výhody, obavy z toho, jestli budeme oblíbení, obavy z fyzického nepohodlí a hlavně..obavy, jestli to "nakonec dobře dopadne".
Zásadní otázka tedy zní, co bychom dělali (čím bychom chtěli být, s kým bychom chtěli být, kde bychom chtěli být, co bychom chtěli mít a kam bychom chtěli směřovat) kdybychom neměli obavy z toho, jak naše rozhodnutí dopadne a vědělim bychom, že to dopadne prostě dobře.
Na začátek se třeba hodí otázka (zejména pro ty, co jsou již nějakou dobu v pracovním procesu), co byste chtěli dělat, kdybyste neměli strach o peníze a nezáleželo na výši výdělku, místu práce a šéfovi.
Otázka druhá pro lidi posedlé vztahy. S kým byste chtěli být ve vztahu (koho byste si vybrali), když byste se oprostili od obavy, že se to nehodí, že je svět proti vám, že je pán ženaty, že nemáte kde bydlet...a věděli, že to prostě dopadne vše dobře (ať už to "dobře" znamená cokoli).
Já se nad tím taky zamyslím.
Za mě hlasuju i za telegrafické posty. V komentářích většinou řekneš jednou větou víc, než já v celém odstavci, takže obsahově ty posty určitě neztratí. :-)
OdpovědětVymazatNejsem si jistá, jestli otázky byly na zamyšlení, nebo na odpověď, ale já Ti odpověď dopřeju každopádně. Navíc stejně čekám na další spoj a pracovat se mi nechce. Zrovna dneska jsem dostala zpětnou vazbu na jeden test. Jeden z faktorů byl i strach. To jsou mi náhody. Já se bojím neúspěchu. Což je legrační, protože neúspěch ve studiu nebo v práci jsem nikdy nezažila. Myslím z hlediska zvládnutí úkolu, zvládání lidí je něco jiného.
Ale k otázce - já bych dělala to, co dělám. Respektive ve stejné firmě a se stejným šéfem. Důvod je jednoduchý - za ty roky ve firmě mám technicky vzato třetí pozici, ale tak odlišné úkoly. To mě baví a to je obtížné získat jinde. Můj šéf se dívá na to, co umím a k čemu mám předpoklady. A podle toho dostávám úkoly. Jsem takový desetibojař, který je v mnoha oblastech lepší než specialisti. A to umí můj šéf využít. Navíc dostávám úkoly, které jsou třeba o kousek těžší, než umím teď. To mě taky baví. Já nemám ráda jednoduchou práci, co znám a opakuju. Navíc je můj šéf i hodný člověk. Takže si toho náležitě považuji. Ztráty práce se nebojím, protože si dobrou práci najdu, o to se nebojím. Peníze nejsou hlavní motivace. Ano, chci si postavit dům, tak musím platit hypotéku. Ale kvůli tomu bych v práci nezůstala. Sice nemám rodinu, ale zase musím tím pádem myslet na to, že až budu stará, tak se o mě nikdo nepostará a budu si to muset zaplatit. Takže musím naspořit peníze sama. Ale v práci se nenechám svazovat a nebojím se.
Jiný pracovní sen je pracovat nějaký čas pro neziskovku v Africe (ale pozor, nejsem ten naivní snílek, co chce spasit svět. Někdy to rozvedu.). Na to se připravuju a nevidím důvod, proč to nezrealizovat.
Na druhou otázku si odpovím pro sebe. Tam za mě strach docela rozhoduje. Sbírám odvahu.
Asi to bude strašně dlouhá odpověď, promiň.
1. nezačala bych v jedenácti držet svou první dietu
OdpovědětVymazat2. zavčasu bych změnila očařku
3. rozešla bych se s ex o dva roky dřív
4. bývala bych se vyspala s jedním kolegou
5. bývala bych se nevyspala kde s kým
atd. atd.
Ale jinak pecka!
Já se setkávám spíš se strachem z pokračování práce/vztahu/studia apod. Když se objeví nějaká překážka, nějaký větší problém, něco, co vyžaduje od člověka víc úsilí, prostě to radši zabalí a uteče. Na návrat už pak může být pozdě.
OdpovědětVymazatStrach ze změny je také problém. Já bych možná změnila obor svého studia, ale to bych musela vědět to, co vím dnes. A to tehdy při rozhodování bylo nemožné, protože situace byla opačná.
Když máme před sebou velký poklad, nikdy to nepoznáme. A víte proč? Protože lidé na poklady nevěří.
Paulo Coelho
Zajímavé zamyšlení. Nechci znít jako ten kýč, že bych neměnila nic, ale zrovna v těchle dvou oblastech se mi těžko hledá, co bych dělala jinak. Co se týče práce a vztahu, jsou to zrovna dvě oblasti, ve kterých jsem spokojená. Občas si říkám, že kdybych se rozhodovala znovu, šla bych studovat informatiku, ale to je právě naopak z toho pragmatického hlediska - že je to věc, která mě taky baví a kde bych práci našla snad snadněji a bez toho, abych byla vázaná na nekolik málo míst v Evropě, kde se dělá to, na co se specializuju poslední dva roky. Právě proto, že mám strach, že to nevyjde, že se někde cestou rozhodnu špatně a nedojdu ke svému vysněnému cíli. Takže si občas přeju, abych si ten cíl postavila někam trochu jinam, kam ta cesta není tak moc úzce vymezená.
OdpovědětVymazatA ve vztahu...neměnila bych. Přemýšlela jsem nad tím docela dlouho, ale celou dobu, co jsem s přítelem je pro mě kromě něj jediná alternativa - být sama. Mám za sebou víc vztahů, i když žádný tak dlouhý, jako ten poslední (sedm let) a v každém jsem v podstatě chtěla být sama - na mou volnost mi nesměl nikdo ani sáhnout a vídat se pár hodin týdně mi bohatě stačilo. Právě s výjimkou vztahu současného. Ať přemýšlím jak přemýšlím, kdybych nebyla s přítelem, chtěla bych být jedině sama a zaměřit se na jiné věci - třeba právě na ten pracovní cíl. Na to nebát se odjet i dál do zahraničí, cestovat, dokázat si ještě něco ve sportu. V podstatě jsou to všechno věci, kterých jsem se rozhodla se kvůli vztahu alespoň částečně vzdát, abychom vůbec mohli jako pár fungovat, ale nenapadá mě nikdo jiný, kvůli komu bych toho byla ochotná.
Občas si říkám "co by, kdyby", ale jen málokdy si přeju, abych to "kdyby" vážně udělala.