Mladší já

Ještě před pár dny jsem si připadal mladý. Tak o deset až patnáct let. Navíc jsem restartoval svůj oblíbený sport a byl jsem schopen porážet kluky právě o těch patnáct let mladší. Což ještě posílilo mé poměrně slušně vysoké sebevědomí. Ale asi to bylo jen takové vzedmutí. Pořád vidím vrcholové sportovce, kterým se říká veteráni (ve 34 až cca 40) a podléhám nějaké iluzi, že bych byl i po 40ce schopen nějakého výkonu. Aby nedošlo k mýlce. Neporážel jsem mladíky díky své fyzické síle, ale díky zkušenostem a odolnější psychice. Kdyby mi některý z těch testosteronových mladých granátů dal facku, tak udělám 3 kotouly vzad a vstanu za 3 minuty. Deprese se ještě zvětšila, když jsem začal popadat dech po výšlapu do 3. patra poté, co nejel výtah. Cílové 4. patro jsem sledoval zespodu a trapně jsem zdolal poslední schody rychlostí horolezců, kteří lezou posledních pár metrů na Mount Everest (pravděpodobně ta jejich rychlost je x-krát větší). Jako bývalého vítěze různých soutěží v běhu, skákání a jiných podivných tělocvičných aktivit mě to dosti vystrašilo.

Jak si tak čím dál více přemýšlím o svém nenadálém fyzickém úpadku a jedu metrem, tak koukám, jak do vagonu vstupuje štíhlý mladík. Nejdříve jsem ho viděl spíš zezadu a z boku. Pak se otočil. Málem jsem upadl. Vypadal skoro stejně jako já. Samozřejmě před takovými 25 lety. Štíhlá postava. Husté černé vlasy. Snědá barva kůže. Ale hlavně mi byl šíleně podobný v obličeji. Musel jsem se ovládat, abych na něj necivěl a nevypadalo to blbě. Legrace je, že tuhle představu mladistvé svěžesti jsem měl do nedávné doby bez ohledu na věk a pravidelný pohled ráno do zrcadla. Člověk se musí podívat až na fotky, aby viděl, že se změnil. Anebo potkat své já mladší o dvě desítky let. A pak se podívat do odrazu okna a vidět se v současné realitě. To, co jsem viděl, nechci popisovat (samozřejmě, že to není tak strašné, ale v porovnání s tou mladistvou svěžestí mého mladšího dvojníka, to je špatné).

Jedno poměrně fungující psychologické doporučení říká, že jsme do velké míry takoví, jací se vidíme. Nahlížíme-li na sebe jako na krásné, chytré a přitažlivé bytosti hodné lásky a hodné kvalitních partnerských protějšků, tak náš život prostě takto funguje. Akorát je k tomu potřeba nezaobírat se se fotkami z mládí, začít víc cvičit a až se to zlepší, tak si začít dokazovat, že na to ještě mám. Klasická krize středního věku a blbnutí se blíží. Ještě že jsem opustil akademické prostředí a nemusel tak odolávat pokušení s mladšími dívkami. Po zlepšení fyzické kondice si zajdu změřit síly s vysportovanými mladíky a bude vše OK. Intelektuální kecy v pracovním prostředí jsou sice fajn. Ale naše kultura hodně pomíjí fyzické potřeby mužů. Alespoň že existují bezpečné sportovní náhražky boje a nazýváme to soutěžení.

Mizerný sex (ve městě) a co s tím

Když běžel seriál Sex ve městě poprvé, líbil se mi. Je tedy pravda, že jsem se na začátku musel dívat kvůli přítelkyni. Ale klidně přiznám, že mi to přišlo vtipné, včetně různých postřehů o vztazích.

Teď běží nevím kolikátá repríza. A zdá se mi to čím dál horší. Někdy až patetické. Čím dál horší scénář. Hloupé prupovídky.

Je moje chyba, že občas nestačím jít do postele a zavřou se mi oči. Pak je otevřu a vidím tam Kerry. Teď byla v posteli s novým chlápkem. Strašně se nudila. Ležela pod ním. On se pokoušel o nějaké pohyby. Pořád nic. Ani slovo. Pak toho nechali.

Pak o tom trochu kafrala s kamarádkami. Které ji odpovídali podle svých rolí v seriálu (podporující, je to na hovno, kup si pořádné sexy spodní prádlo). A Kerry se pořád a pořád divila, že to prostě nebylo báječné a úžasné a že očekávala něco výjimečného.

To mě tedy podrž. Carrie Bradshaw ví hodně o sexu a nebojí se zeptat. Proč se tedy nezeptá sama sebe: Jak může ženská po 30ce očekávat, že něco bude báječné a úžasné, když si lehne na postel a bude tam ležet jako leklá ryba? Svatá prostoto. Svatá prostato. Zkus hejbnout trochu zadkem. No nic.

Léto budiž pochváleno (a provoněno)

Nebudu si dělat iluze. Chlapi v létě smrdí. Víc než v jiných ročních obdobích.
Nemyjí se tak často. A nepoužívají deodoranty či zásypy, které zacpou potní žlázy a pak se vytvoří různé exémy a kožní problémy.

Je tedy namístě výzva pro muže.
Umývat se nejméně 2x denně! A ráno použít deodorant. Nebo aspoň biolit.
I chudáci v zemích Asie se umývají 2-3 denně. A nesmrdí.

Výzva pro ženy.
Nepoužívejte v parných dnech martensky nebo kozačky a pro větší pohodlí si rozhodně nevytahujte nohy z těchto uzavřených bot ven!!

K čemu jsou děti dobré a kdy má smysl si je pořizovat

Nejdříve začneme tím, kdy a z jakých důvodů si děti nepořizovat

1. Jako náplast na problémy ve vztahu
Například, když je paní nebo pán nevěrný a jako pár se dohodnete (nebo jeden z toho páru), že dítě by to mohlo slepit a stmelit. Že vyšší princip starosti o dítě zacelí ty rány. Obdobně jako když jsou povodně a najednou je starost o záchranu domu a práce na renovaci důležitější než provozní neshody. Bohužel to je jen krátkodobé řešení. Neshody po roce až dvou vyplavou na povrch znovu. Ještě silněji. Doplatí na to dítě a jeden z dvojice má vždy pocit, že ztratil další roky života vedle někoho, s kým mu není dobře.

2. Prostředek proti nudě a stereotypu ve vztahu
V podstatě taková alternativa k neživým plyšákům, pak živým psíkům a králíčkům.
Lidé, kteří žijí vedle sebe namísto, aby žili alespoň částečně spolu považují zhusta za dobrý nápad pořídit si dítě jako impuls pro oživení.

3. Milá a živá hračka, která po nějaké době roztomile žvatlá
Dítě je nejobtížnější hračka na světě. Mnohem obtížněji ovladatelná než psík nebo kočka (králíček je ještě lepší). Dítě je totální nasazení v bojové linii. Spánková deprivace. Rozkousané bradavky (u žen). Téměř všechny ženy vám pod rouškou anonymity řeknou hroznou věc, že se nediví těm, které na začátku po porodu skočí z okna nebo zešílí nebo v amoku dítě upustí také z okna. Je to tak obrovské vypětí, že zhýčkané ženy západoevropského světa vyhledávají psychologa a je jim úplně jedno, když si raději zaplatí chůvu, aby si odpočinuly a mají pocit obrovské úlevy, když si zase mohou zajít v klidu na kafe s kamarádkami. Naštěstí tu jsou mateřské hormony (a občas i pomáhající manžel), které jsou zase tak moc silné, že to vyvažují.
Ale to nic nemění na tom, že dítě novorozenec je převážně jen miloučká hračka. Velký omyl. Je to převážně řvoucí a kadící uzlíček. Proto je dobré využít na 100% těch chvilek, kdy je uzlíček milý a tulící se a spí. A užít si to. Většinou však usnete vysílením, takže si to užíváte prakticky v bezvědomí či spánku.

4. Zajištění na stáří
To umí jenom Romáci a občas to funguje v zemích 3. světa. Je to svým způsobem opravdu racionální rozhodnutí postavit si 4. pilíř důchodové reformy ze svých vlastních dětí. Akorát ty investice jsou dosti veliké po docela dlouhou dobu. Jedině dát jako přílohu k rodnému listu i smlouvu, která by děti zavazovala, aby se o vás patřičně postaraly, jakmile vstoupíte do důchodu. Jenže děti spíše myslí na to, až zaklepete bačkorama a něco zdědí. Jsme prostě zvrácená společnost.

..pozitivní důvody přijdou příště :-)

Deník - seznam témat, která bych měl konečně napsat a nemám na ně čas

Alespoň si to dám jako TO DO List:

Recept na šťastné manželství/partnerský vztah
- pravidla, která zvýší šance na to, že si užijete ve vztahu více. I když šťastné neznamená trvalé až do smrti.

K čemu jsou vlastně děti dobré a kdy má smysl si je vůbec pořizovat
- jako lék proti nudě a vyčpělému vztahu? nebo jako 4. pilíř důchodové reformy na vaše brzké stáří? anebo jen tak, protože to příroda po náss chce?

Manželské hádky
- všechno lítá, co peří má. Italská domácnost. Španělská domácnost. Řecký jogurt. Jak z hádek vytěžit to nejlepší.

Pravidla výběru milenky v období po rozchodu
- co brát a co nebrat. Výhody dlouhodobé přítulkuně, která neotravuje normálními věcmi. Specializace. Čas pro zkoušení nových věcí (i pro zjištění, že tohle zrovna není ten správný šálek kávy).

Které hračky nejsou dobré jako dárek malým dětem, když někam jdete na návštěvu
- hlučné, ostré, s malou odolností, s výrazným nápisem "hračka pro děti od 10 let a nebezpečná pro děti do 3 let", když děti mají 2 roky, rozpustné v puse a v rukách...

Jaký otec, takový syn aneb dědičné hříchy

Jak vyřešit nevěru

Jedna známá má trápení. Manžel ji podvádí s jinou ženou. Přišla na to prý náhodou, když vypozorovala podezřelé chování manžela s mobilem. Jako vzdělaná žena v IT si poradila s otevřením hesla telefonu. Možná tam ani žádné heslo nebylo. Zjistila, že si muž jejího života a otec jejich dvou krásných dětí píše necudné SMS s kolegyní z práce. Klišé jak prase, ale bývá to nejčastější případ. V hospodě s kamarády po fotbale se moc holek nevyskytuje. Ale v práci to často jiskří mezi muži a ženami, že požárníci od vedle musí být pořád připraveni.

Takže nejdříve byla celá hotová z různých SMS. To člověku nepřidá. Říká si, že to snad ani neměla otevírat, protože je v situaci, kdy se musí z pozice žárlivého IT hackera hesel posunout do pozice detektiva, který má usvědčit manžela z nevěry. Rozjela různé pátrací akce a schovávala se i v lesíku (jestli se dva malé keře tak dají nazývat) poblíž práce manžela. Nakonec slavila úspěch. Viděla manžela s paní, jak se nenápadně dotýkají a na rozloučenou si dali polibek. Ale pocit dobře odvedené detektivní práce (díky, komisaři Mouline, inspektore Clouseaou a komisaři Rexi) vystřídala hrůza! Domněnka se potvrdila. Další hrůza byla vizuální. Ta žena je normální tlustá šmudla. Chtěl jsem se zeptat, jestli by zklamání bylo mírnější, kdyby viděla líbající se krásku s jejím mužem, ale raději jsem si to odpustil. Možná by v této logice bylo líbání a nevěra kupříkladu s Miss Světa Taťánou Kuchařovou důvodem k poplácání manžela po rameni.

Na manžela tedy uhodila a předložila mu pár jasných důkazů. Chvíli se vykrucoval. Pak přešel do útoku, že si za to může sama a pak si změnil heslo do mobilu a PC. Což samozřejmě pro stále se lepšící hackerské umění jeho ženy byla jen výzva. A nijak zvláště těžká. Takže se za měsíc opakovala situace, kdy předložila výpis SMS a emailů.

Z návalu frustrace se spojila s partnerem té hrozné ženské a informovala ho o svém pátrání. Nejprve byl také v šoku. Společně začali vymýšlet strategie, jak své partnery potrestat a znemožnit jim další styk (pohlavní). Nic moc nevymysleli. Ale společná detektivní práce a setkávání se nakonec přesunula v neslušnou nabídku a tak si to rozdali. Bylo to docela fajn, tak v tom pokračují :-) Od té doby je známá v pohodě a má pocit, že všechno funguje tak nějak lépe.

Co je fajn, když máte děti

V tom křiku a řevu a ztráty trpělivosti je občas potřeba se utěšit nějakými pozitivními věcmi (když kecy o pokračování rodu, krev mé krve nebo otcovské pudy přestávají fungovat):

- muzete jist a mate k dispozici cokoladova kinder vajicka, ktera byste si sami nekoupili
- muzete si hrat infantilni hry s auticky a jeste vas okoli pochvali, ze jste dobry otec, ktery se venuje detem
- muzete si koupit hracky, po kterych jste jako maly kluk touzil, ale nebyly vam doprany, protoze pry nebyly penize
- muzete dojidat dobre veci po detech, protoze manzelky v tomto veku si uz vice hlidaji vahu a nebudou vam ukusovat z dobrot
- muzete se radovat, kdyz dite konecne usne (v podstate je to nekdy vetsi radost, nez radost ze spolecne straveneho casu staranim se o deti)
- muzete pri koupani nadelat bordel a nacakat vsude vodu a svest to na hru s detmi