Leginy, kamaše, kaliopky

Telegraficky o tom, jestli je opravdu nutné na sebe narvat upnuté elasťáky

Jako obvykle mi trvá rozpoznání trendů o trochu déle. Rok či dva mám pocit, že vidím čím dál více žen v legínách (rozdíl mezi názvoslovím legíny, kaliopky či kamaše jsem úplně nepobral). Na jednu stranu je to vlastně fajn, že holky a ženy nosí těsné legíny. Vynikne pěkná postava. Je pravda, že mě to občas rozptyluje a stává se ze mě "dolňák". A je dosti zábavné pozorovat i ostatní muže, kteří upírají svůj zrak na zadky v obepnutých elasťácích. Na druhou stranu ale také vynikne i postava, resp. části, které snad ani vynikat nemají. 

Ženy dříve chodily v legínách a kozačkách jen na koně

Tohle mi přijde v pohodě

Taky v pohodě. I když chápu, že ne každá žena má dlouhé a štíhlé nohy.

Tohle mi ovšem v pohodě moc nepřijde. 

Vypadá to barevně trochu lacině, ale co už

Proč?

Google mi našel i mužskou variantu :-)

Berte to s nadsázkou. Je jasné, že si každý stejně nosí a bude nosit, co chce. Holky s pár kily navíc se mi líbí stejně jako modelky (vychrtlé modelky se mi vlastně nelíbí, alespon ne na dotek). Ale elementární soudnost při jasné nadváze by snad mohla být.
Jedna malá pneumatika je OK, navíc pokud jsi těhotná nebo přeoperovaný chlápek s pivem z vesničky mé střediskové.
Dvě malé pneumatiky jsou taky OK. Má to v sobě jistou symetrii.
Tři pneumatiky vlastně taky OK.
Ale pokud to přetéká všude a nic se s tím nedá dělat nebo se nechce, tak prosím raději něco elegantnějšího než upnuté kamaše. Halina Pavlowská v legínách prostě dobře nevypadá!
PS: ledaže by sádelnatá stehna měla plnit funkci vizuální zbraně...

Poslouchej

Četl jsem rozhovor s Aloisem Švehlíkem (a jeho synem Davidem) a připomnělo mi to, několik věcí. V kategorii dabingu platíme ze světovou velmoc. Vlastně se ve světě už moc nedabuje a doplňují se jen titulky.
Já sice lidi od kumštu, jak se sami nazývají, moc nemusím. Resp. nemám moc rád kategorii herců, kteří si neustále zoufají nad tím, že nemají peníze a že jsou vnitřně rozervaní z těch různě divných rolí. Ať jdou pracovat jinam, když jsou zoufalí z toho, co dělají. To byla jen odbočka. Každý má na to jiný názor.

Alois Švehlík patří mezi herce, kteří propůjčují hlas zahraničním hvězdám a dlouhodobě "dělá" Jacka Nicholsona. Někde jsem také četl, že je lepší než originál :-) Když jsem se před lety více začal soustředit na dabing a hlasy našich herců, tak jsem někdy žasl. Je to fakt paráda. Intonace. Hra se zvukem slov. Melodie. U originálu to má sice někdy větší švih. Ale myslím, že (asi klasická divadelní) práce s hlasovým projevem, je více slyšet u českých špičkových herců.

Mám oblíbené hlasové frajery. Radovan Lukavský je dle mého král přednesu. Nedělní chvilka poezie mi (rozhodně tehdy v mém věku) přišla tak trochu násilná a trochu uměle trapná. Kromě chvilek, kdy tam byl pan Lukavský a mohl recitovat cokoli a bylo to báječné. Dále pak Alios Švehlík a jeho Jack Nicholson. Munzara jako herce jsem dlouho nemusel, hloupě jsem si ho spojoval s rolí Jakuba Skláře, což vůbec neodpovídalo jeho občasnskému charakteru. Ale jeho hlas propůjčený Paulu Newmanovi se mi líbil. Mezi klasiky a kouzelníky s  hlasem mi patří Karel Heger. Původní postava doktora Sovy v Nemocnici na kraji města. Ovšem jeho hlas vynikal u formátu, který v současnosti dosti sleduji - pohádky.
V této souvislosti mi přijde paradoxně velmi špatný hlasový projev současné ikony mužského herectví v Čechách, Karla Rodena. Mluví rychle a vlastně drmolí. Jako herce ho mám velmi rád, ale poslouchat se to občas nedá. Což je dosti s podivem, protože mám dojem (potvrzený), že nemám hudební sluch a neměl bych tedy rozpoznat ne-libozvučnost, ne-melodii apod.

U žen je to jednoznačně Valerie Zawadská a Zlata Adamovská. Málokdo také například zná Martinu Menšíkovou, která dabuje Meg Ryan. Další dámy doplním při aktualizaci příspěvku. A nesmím při tom rozhodně zapomenout na Hanu Maciuchovou. Bohužel nejsem schopen vydržet ani jeden dialog mladších herců při jakémkoli seriálu Novy nebo Primy. Nicméně, když jsem zaslechl Hanu Maciuchovou mezi ostatními, tak je to jako když mezi skřehotající žáby přijde na návštěvu operní pěvkyně. Trochu legrační ovšem je, když paní Maciuchová měla nějaký medailonek ze svého rodného města a provázela reportéry zahradou a ona pořád hrála, resp. recitovala a dramaticky přednášela.

Svůj vlastní hlasový projev jsem párkrát slyšel z nahrávek, nedejbože z nějakého audio-video záznamu z podivných konferencí. Samozřejmě to byla katastrofa a divím se, že mi lidé mohou rozumět - možná nerozumí a jen předstírají. Nicméně právě s obnovenou inspirací od Aloise Švehlíka a při poslechu několika CD s namluvenými pohádkami jsem se s velkým soustředěním pustil do čtení pohádek svým synům. Dělalo mi poměrně velké problémy soustředit se na artikulaci a ň na samotné čtení (mám pocit, že děti v 5. třídě by četly plynuleji). Ale postupem času se to lepší. Každopádně jsem nyní mnohem pozornější posluchač pohádek než jsem byl jako dítě.

K-řiny narozeniny. Vše nejlepší!

Když je ti přes 30, což může být i 36

Už jsi si dokázala, že to v práci dokážeš.
Už dávno nejsi závislá na mužích.
Už znáš své tělo a víš, že velikost je jen pro tvoji krejčovou.
Už víš, že jsi na sex.
Už se tolik nestydíš. Ani za to, že jsi nestyda (což je vlastně to samé "ne-stydět").
Už si to vše umíš užít. Možná dokonce intenzivněji než před 5 či 10 lety.
Už víš, že každý se vyvíjí různou rychlostí a ta tvoje je pro tebe prostě nejlepší.

Takže všechno nejlepší. Zdraví a radost v životě.

Domýšlivé ženy

Je to taková milá vlastnost některých žen. Jsou "domýšlivé". Domýšlejí na míle daleko, zatímco se chlápek jen usmál u prvního kafe nebo dokonce, když je chlápek s kafem na úplně opačné straně místnosti. Někdy prý stačí k domýšlení si prvního sexu, společné dovolené, svatby a jména dětí jen nevinná poznámka. To domýšlení, snění, plánování, fabulování a konstruování si budoucnosti. Na druhou stranu to je vlastně sympatické. Tak trochu denní snění.

Trochu jiný typ domýšlení mi naznačila K. Z pár slov se v hlavě začnou vytvářet neexistující konstrukce a domněnky: co tím sakra myslel, chtěl mě urazit, proč to vůbec dělá? Na rozdíl od prvního případu to už není pěkné snění, ale spíš peklo v hlavě. S tím, že pekelné myšlenky mají tendence se hodně cyklit.

Kde se to v nich bere? Asi již od malička. Sousedův synek se začal kamarádit s dívenkou ve třídě. On je celkem v pohodě. Má ji rád a soustředí se na to, že se učí psát písmenka a slova a že si třeba dají pusu. Ona ovšem poté, co se naučila ta slova psát, okamžitě mu napsala, že bude svatba! :-)

Nový prostor a láska v hrobě

Chtělo by to větší prostor pro Nový prostor a film Láska v hrobě. Zařadil bych to do kategorie "dobré věci" nebo "světlo svítí i když jste v prdeli".
Dokud jsem nepoznal některé bezdomovce osobně, tak jsem k nim neměl nějaký extra vztah a upřímně řečeno jsem se trochu vyhýbal pohledům z obavy, aby na mě někdo ze zadu nevyskočil a neukradl mi peněženku (což bylo hodně trapné, protože v té době jsem v peněžence určitě mel dohromady méně, než páni bezdomovci).

Až můj otece a pak jeden můj obchodní partner mi ukázali postoj, který se mi zalíbil. Nepřemýšlet moc nad tím, jestli vůbec dávat, ale využít příležitosti, která k tobě přijde a přispět (slovo pomoc je trochu přehnané). Řídit se intuicí a nekalkulovat nad tím, jestli to přispěje k nějaké karmě. Zároveň se nenechat zblbnout a nedávat všem a hrát si na spasitele.

Proč Nový prostor? Protože to je vlastně i dobré čtení. Často tam píší studenti nebo absolventi a články nejsou jen o 10 řádcích jako v novinách, ale svým způsobem to je jako alternativa Respektu či Reflexu. Akorát je to často víc svěží a neotřelé. A byl tam chlápek, který byl tuším šéfredaktor a psal naprosto skvěle. Alexandr Budka (doufám, že jsem to jméno správně vyhrabal z paměti). Tak píší jen ti nejlepší v Reflexu a Respektu (a to jen když mají dobrý den).
Další, resp. hlavní důvod je ten, že už ty prodejce znám a máme nějaký vztah. Není to anonymní. Občas se jim omlouvám, že jsem si časák koupil u jiného. Líbí se mi, že alespon něco dělají a každý má svůj styl prodeje.
Co je docela zajímavé - už jsem o tom psal - tak v bezdomácké subkultuře je slušná převaha mužů nad ženami. Proto je někdy docela rvačka o dostupné ženy. Jednou z takových žen je i ta, která se svým druhem žije v Praze, ve Strašnicích na hřbitově. A David Vondráček o tom natočil film. Když jsem režišéra viděl v nějekém televizním interview, tak koukám na ukázky a říkám si, já ty lidi od pohledu znám! Nikoli osobně, ale když jsem byl fotit na podzim hřbitovy před pár lety, tak jsem tu dvojici potkal. Byli trochu jako duchové. A ukazuje se, že našli své světlo i jeden druhého v té temnotě. To mi přijde pozitivní. Zejména v protikladu k tomu, když občas slyším, jak se zpovykaní partneři natolik nudí v relativním blahobytu a vyžadují další a další impulsy pro svoje uspokojení.

Vůně žen

K tématu mě přivedla návštěva ve francouzském obchodě a bistru s potravinami. Pekli tam i své vlastní bagety, chléb, croissanty a další pochoutky. Náramně to vonělo. Hned se mi zlepšila nálada. Další zlepšení nálady nastalo, když si na lavičku hned vedle přisedly mladé dámy hovořící francouzsky. Voněly úplně jinak než české ženy.

Kromě jiné značky parfémů než používají české ženy to bylo rozhodně i tím, že jedna z nich byla černoška a jedna šmrncnutá něčím z Asie. A pak mi myšlenky utekly někam jinam - k těm vůním.

Je jasné, že existují větší či menší rozdíly v tom, jak voní (event. nevoní) různé ženy. České ženy mi přijdou jako voňavě normální. Možná bych to přirovnal k mléku a medu. Myslím intenzitou nikoli charakterem vůně.

Černošky (resp. 1) mi v intimní blízkosti moc nevoní. Což je samozřejmě hodně individuální. Ačkoli to byl před tím vždy můj erotický sen, tak co se týče vůně, nic moc. Hodně zemité. 

Z Asie (což se nedá paušalizovat - jistě jsou rozdíly mezi Japonkami, Korejkami, Filipínkami, Číňankami aj.) mi utkvěla vůně nespecifikovaného koření. Jemné, ale výrazné. Něco jako směs jasmínu, nějakých oříšků, máty a nevím co. Výraznější než u českých žen.

Je docela pravděpodobné, že takto rozdílně podle ras či typů voní ženám i muži z jiných krajů.

PS: vzpomněl jsem si i na některé další,  poněkud specifičtější vůně ze specifických míst těla - tuším, že o tom psala K-řina :-) Ale o tom možná někdy jindy.

Malé věci mají smysl

Každý den čtu, resp. musím číst o tom, jak ekonomika padá a také o tom, jak politici jeden po druhém rozkrádají zem (kteří jsou prý takoví, jaké si je zasloužíme - asi to máme za trest - ale ve skutečnosti to nepropustností politického systému jako takového). To je pak člověku občas neveselo.
Proto jsem rád, když si přečtu o tom, jak se někomu něco podaří - resp. jak je možné ovlivnit v dobrém slova smyslu to, co je okolo nás.
Palec nahoru.

O tom, jak starý pán s vnukem opravují rozbité lavičky
http://brno.idnes.cz/brnan-opravil-v-masarykove-ctvrti-sest-lavicek-frt-/brno-zpravy.aspx?c=A121114_134614_brno-zpravy_bor