1. Rozněžnění.
Pocit, když vidíte spící miminka a děti. Jsou jako andílci. Nevinnost sama. Rázem zapomenete, jak přes den děti zlobí a že rozbily talíř po babičce a banán rozmixovaly do klávesnice notebooku.
Pocit, když vidíte spící miminka a děti. Jsou jako andílci. Nevinnost sama. Rázem zapomenete, jak přes den děti zlobí a že rozbily talíř po babičce a banán rozmixovaly do klávesnice notebooku.
2. Veselí a čirá radost.
Radost a smích, když děláte blbosti. Není potřeba vymýšlet rafinované vtipy. Děti se smějí jen tak, obyčejným hloupostem. Někdy se chechtáme, až mě bolí břicho.
Radost a smích, když děláte blbosti. Není potřeba vymýšlet rafinované vtipy. Děti se smějí jen tak, obyčejným hloupostem. Někdy se chechtáme, až mě bolí břicho.
3. Děti jsou přirozené. Dělají to, co chtějí a první dva až tři roky jsou skoro bezelstné. Má to i své temnější stránky, protože chtějí a dávají najevo, cokoli cítí. Ale je to inspirace pro náš dospělácký, civilizovaný svět.
4. Můžete utěšovat a konejšit.
V dospělém světě nemáte každý den možnost být za hrdinu, skálu, o kterou se někdo může opřít i konejšivou náručí, kde se mohou schoulit. Pro děti tímhle vším jste bez ohledu na to, jak mizerně se cítíte. Stačí je pochovat v náručí.
Pokračování příště
4. Můžete utěšovat a konejšit.
V dospělém světě nemáte každý den možnost být za hrdinu, skálu, o kterou se někdo může opřít i konejšivou náručí, kde se mohou schoulit. Pro děti tímhle vším jste bez ohledu na to, jak mizerně se cítíte. Stačí je pochovat v náručí.
Pokračování příště
Rozněžnilo mě to.
OdpovědětVymazatA taky hezky voní a jsou hlaďoučký, prostě na mazlení. :-)
Mazlíci to jsou. A když je přebalíš a umyješ, tak opravdu krásně voní :-)
VymazatTohle je na můj vkus hodně pragmatické přemýšlení o zakládání rodu. :D Ale tak jako neříkáte nic, co by nebyla pravda. Člověk vám musí dát za pravdu. Mně třeba teď ti moji dva ďáblíci, kluci, dvojčata, sedm let, poničili kancelářský nábytek, když si doma hráli na kovboje. No prostě už jim to bylo doma dlouhé. Ještě štěstí, že už jsou zpátky ve škole. :))
OdpovědětVymazatA já myslela, že děti se pořizují, aby měl kdo sekat trávu a vynášet pneumatiky na půdu, zatímco my s manželem sedím na kafíčku a podporuju je. Slovně samozřejmě. :D Tak samozřejmě si dělám srandu, ono se ta verbež nejdřív musí vychovat a tak milionkrát omýt. :) Vidím to teď na ségře, které se narodila dcerka, co s ní má za starosti. Ale jsou to příjemné starosti. :)
OdpovědětVymazatJe potřeba také myslet na to, že pořídit si děti je závazek na celý život a minimálně prvních 18 let je budete muset neustále dotovat nebo platit různé věci a služby :-) Není to žádná sranda a měli byste mít něco uspořeno. Našem dětem třeba kupujeme jen oblečení z přírodních materiálů, jako třeba funkční prádlo z vlny a sice se to trošku prodraží, ale na druhou stranu víte, že jim to několik let vydrží ;-)
OdpovědětVymazatAhoj, to je fakt super článek! Ale musím říct, že u nás doma to vůbec nemáme rozdělené na "ženské" a "mužské" práce. Děláme oba všechno, akorát k vaření manžela nepouštím, to bychom se nenajedli! :D Dokonce je spíš mou domácí činností montování nového nábytku. To mi jde o něco lépe, než mému muži.
OdpovědětVymazatDěti mají rády hračky, a to nejen ty úplně malé, ale i ty větší. Holčičky mají v oblibě panenky a plyšové hračky, kluci zase autíčka. Ale to neznamená, že by si neměli hrát s různými společenskými hrami. Ty působí blahodárně na psychiku, ale také na rozvoj či motoriku. Mohou být jednoduché nebo naopak zase o něco složitější či akčnější.
OdpovědětVymazatAhoj, přesně kvůli svým obavám, jsem se bála mít děti, ale pak jsem viděla starší kamarádky které se honili za kariérou a začali se snažit nebo chtít děti až kolem čtyřicítky. Což jim v tomhle vysokém věku moc nešlo. Já se na to vrhla dříve a hele … teď řeším výběr postýlky, jaké malému koupím oblečení nebo jaké hračky by se mu mohli líbit :)
OdpovědětVymazatAsi každý z nás, co děti má, zná tyto pocity.. budu dobrou mámou? Zvládnu to? Je to výzva, která stojí zato. Krásný článek, až jsem si vzpomněla, jak jsem poprvé nosila svou malou v nosítku a . Ten pocit vzájemné lásky a porozumění, to člověk jinak nezažije :)
OdpovědětVymazatJá jsem asi největší obavy měla z šestinedělí. Všude jsem četla děsuplné články, komentáře, viděla filmy s tématikou, kdy to ženy totálně položilo. Bála jsem se jak to zvládnu. Ale víte co? Nakonec šestinedělí bylo jediným klidným obdobím v celém mém mateřství. Kdybych mohla vrátit čas, tak bych si toho víc užila a hlavně víc spala.
OdpovědětVymazatTo mě dojalo a ztotožňuji se asi se všemi body :-) to člověk, co děti nemá, nepochopí. Mě baví, jak dětem udělá radost malá drobnost za pár korun. Dcerka dostala k Vánocům jeden hodnotnější dárek a pár drobností a největší radost jí udělala dětská peněženka, tím mě dostala. Děti zkrátka žijí okamžikem a to je to, co my dospělí často neumíme a je krásné být pro ně vzorem a inspirací.
OdpovědětVymazatSuper článek. :) Já vlastně ani nevím co bych si bez dětí počala. Mám ale dvě a stačí mi to až až. Dalším porodem bych si asi už projít nechtěla. Nehledě na to, že ten poslední mě dost změnil, hlavně fyzicky. Od té doby úplně nejsem spokojená s tím jak vypadám. Naštěstí to ale podle všeho umí vyřešit tady.
OdpovědětVymazatMít děti je skvělé a podle mě to velmi obohacuje náš život o nekonečné množství radosti a lásky. Ale samozřejmě, že to také přináší spoustu starostí a povinností. Například teď musím shánět hračky s pokémony pro mého synka, který je z nich úplně nadšený, prozatím jsou to jenom Pokémoni, ale myslím, že brzy přijde i na Marvel. Je to sice někdy náročné, ale věřím, že to stojí za to, když vidím tu radost v jeho očích.
OdpovědětVymazat